"Pokud by má kamarádka trvala na minutě, nebude to má kamarádka, protože když jí nevadí, jak mě to ničí, tak proč bych ji měla mít za kamarádku? A je to pochopitelně naopak. Já fakt nechápu tu posedlost minutama - to mi na dlouhý čas zničilo život, že všechno se musí včas a stres z toho je jen můj problém, musím být přece slušná k okolí. Mohu být slušná, to jistě, ale není nutný, aby mě to ničilo. Udělala jsem opatření a uzpůsobila svoje chování tak, aby ani druhé straně to nečinilo komplikace. Samozřejmě, není možný se stýkat s každým, ovšem jako posedlá časem bych se taky nestýkala s každým, to je jasný. Opravdu nevidím důvod, proč bych měla vyhovět všem - aby z toho neměli ujímání? A já ho mám mít?"

Já to do určitý míry chápu, ale zcela v tomto duchu bych Tě považovala za osobu, na kterou by mě nebavilo brát ohledy - nezlobila bych se na Tebe (protože si svým způsobem na nic nehraješ), ale raději bych se Ti vyhnula, protože dávat si nohu za krk tímto způsobem by nebylo nic pro mne.

" ale manžel trvá na tom, abych měla mobil u sebe vždy, že prý kdybych potřebovala pomoc, abych si mohla zavolat. Kdykoli odcházím sama, kontroluje, jestli ho mám. Kontroluje, jestli po příchodu z práce ho dávám na nabíječku a tak."

Hele a jsi si jistá, že to takhle fakt chceš a že zas nejsi ve vleku něčeho, co Tě předtím ničilo? Aby mi manžel kontroloval mobil před odchodem, to mi přijde už hodně přehnaný.