Tuten, já jsem si třeba v posledních letech dovolila občas přijít později někam - tedy ne do divadla, práce. Ale vždycky jsem letěla, šílela, nestíhala a uhnala jsem se. Až jsem před cca třemi lety zjistila, že to nikdo neocení, a za ten stres těch x minut nestojí. Pro mě to byl velký posun. A taky vím, že když stresuju, dělám kraviny - zmatkuju, zapomínám, ztrácím. Taky jsem se s tím musela naučit žít. A mému vysoce organizovanému muži to trvalo cca 20 let, než pochopil, že to nedělám naschvál.