Ahoj.
Bude to nemoc. Protože já to tak cítím.. Jsem schopná přijít pozdě kamkoliv. Přišla jsem pozdě na přijímačky na VŠ, do práce, milionkrát mi ujel autobus/vlak/poslední tramvaj, astmatické záchvaty ze stresu a běhu.. Nenáviděla jsem se za to, věčně ufuněná, zpocená, špinavá.. Na ZŠ stála zástupkyně ředitele každý den u dveří s klíčema a čekala až přiběhnu, aby mě mohla hned seřvat, na sš si kamarádi na nádraží každé ráno vsázeli jestli přiběhnu před vlakem, s vlakem, budu skákat do rozjíždějícího vlaku nebo mi to ujede.. Jeden čas jsem měla takový strach, že si o mě lidi budou myslet, že jsem dement, co chodí pozdě, že jsem raději nepřišla. Nechala jsem si ujít i víkendový kurz za 8500 Kč - stála jsem před dveřma na chodbě a řešila, jestli mám přijít o 15 min později nebo vůbec...stres.. a odešla jsem.. Pár let jsem podnikala, když někdo potřeboval schůzku brzo ráno - 8,9. hodina, tak jsem v kanceláři spala v křesle.. abych měla jistotu, že tam budu včas. Nechápu jak to dělám, prostě se to vždycky stane. Mám nastavený budík, aby mi upozornil, že za hodinu musím někde být, mám nastavené upomínky.. Vstanu o pár hodin dříve, vyvenčím, vše si připravím, mám radost, že mám čas a krásně jsem to zvládla a najednou "Tyvoe, vždyť jsem měla před deseti minutama odcházet.. ".. Všechny návody, rady mi byly vždycky k ničemu... :/