Víš, vidím to i na synovi. Jak mi zrcadlí moje chování vůči němu. Někdy oprávněně, někdy taky ustřelí dost na svých skoro 9 let.

U nás s chlapem jsem mívala pocit, že vlastně mluvím do zdi. Ať jsem se snažila o diplomacii, ať trápení pojmenovala natvrdo, dopadlo vše dost podobnou reakcí.

Ale je zajímavý, když jsem převzala jeho styl chování, tak najednou jsem já byla ta divná, že na všechno říkám nevím, je mi to jedno. Najednou po rozhovoru se zákazníkem přišlo osvícení a boj o záchranu vztahu. (přitom to všechno jsem mu říkala já celou dobu, ale jaksi bez úspěchu, no a zachraňovat se mi už nic nechce).