Já mám pocit, že to byl tehdy trochu i trend, pamatuju se, že jako dítě jsem to vnímala tak, že je blbý se vdát, protože tím končí veškerá sranda a všechny nudný povinnosti spadnou na Tebe, zatímco manžel si odskotačí do světa dělat ty zajímavý.

Nevím, kde jsem to vzala, protože zrovna můj táta byl hodně "pro rodinu", ale myslím, že i tehdejší filmy byly převážně v tomto duchu (viz třeba Jak vytrhnout velrybě stoličku, jinak fajn film, ale v tomto směru naprosto děsivej v tom, jak naprosto automaticky předpokládal, že ta žena zvládne zaměstnání i dítě, ale vedle toho už nic jinýho a bude se chovat slepicoidně, zatímco ten chlap vlastně nedělá nic nudnýho, jen samý zajímavý věci, ale přesto mu to prochází a právě to je na něm to "milováníhodný".

Přiznám se, že uznávám kvality toho filmu, ale kvůli tomuhle ho nemám dodneška moc ráda.