1. ano, měla, několik. Manžel taky, i když méně.
2. s malými dětmi jsem musela rezignovat skoro na všechny záliby, jako nouzový program jsem vaření (které mě předtím zas tak extra nebralo, ale s těžkými potravinovými alergiemi mých dětí se stalo nevyhnutelným) povýšila na koníček, našla si v něm dostatečnou vášeň, abych si jím dokázala vynahradit, oč jsem přišla.
3. ano, s odrůstáním dětí se snažím vrátit ke všem svým zálibám, některé jdou snáz (zapojuju do toho i děti), něco jde hůř. ALe pokusím se získat asi vše zpět, alespoň v nějaké omezené formě.
4. ano, máme, je to řekněme cca čtvrtina mých zálib, což je zároveň cca polovina manželových. Já mám větší potřebu samostatných činností a hlavně samoty obecně, s maličkými dětmi jsem se toho z nutnosti vzdala, ale teď už toužím po tom, abych měla aspoň část zpátky. Manžel je s tím srozuměný, měli jsme to tak od začátku, jsem obecně výrazně aktivnější. Někdy se chce přidat (pro jeden svůj koníček jsem ho kdysi tak nadchla, že ho provozujeme spolu už léta), někdy ne. Máme každý dané své časy "osobního volna", kdy ten druhý má děti. Já ten čas trávím aktivně (no, spíš hyperaktivně), manžel ho využívá spíš na to, že odpočívá doma. Ale má prostě nárok na to, nemít na tu domluvenou hodinu děti vůbec, i když si jen zaleze do ložnice s tabletem, tak já si je nechám dole.