Měla jsem několik koníčků, jak fyzických, tak intelektuálních.
Manžel měl dva koníčky.

Když byly děti malé, ty fyzické koníčky jsem opustila, protože ty se daly dělat pouze pravidelně. Ty intelektuální jsem dělala příležitostně.
Manželovy koníčky jsme provozovaly společně, protože se daly dělat s dětmi.

Teď, když jsme starší a děti jsou velké, tak k tomu fyzickému pravidelnému koníčku se už vrátit nemůžu, ale ty, které se dají dělat občas (např. lyžování), tam se k tomu vracím. OVšem je to míň než to bylo kvůli věku a zhoršené kondici.
Intelektuální koníčky provozuji opět ve stejné míře jako před dětmi.

Manžel své koníčky opustil, jeden ho přestal bavit, na druhý už nemá zdraví.