Kudlo,
njn, ale představ si, že by ti to dopřávání naopak "zachutnalo". Ono to není tak jednoznačný a neodsuzovala bych, pokud si ten člověk užívá za své, je to fakt jeho věc. Jak to působí na okolí řešit nemusí a asi ani nechce.
Já to měla naopak, vyrůstala jsem v rodině na tehdejší poměry dobře situovaný, ne sice úplně horních deset tisíc, ale měli jsme tak nějak všechno, co se tehdy dalo mít. A kromě takových těch běžných pubertálních záchvatů, kdy jsem chtěla věci typu plísňový džíny nebo indickej šátek, což nebylo běžně na pultech si nepamatuju, že bych po něčem nějak děsně toužila. My jsme tehdy tak nějak všichni stejně "toužili" po tom, co bylo v katalogu Neckermann, jenže ve chvíli, kdy si to už můžeš koupit to kouzlo prostě zmizí. Teda myslím, že normální stav je to, že zmizí.
A co tak sleduju dnešní puberťáky, ti taky nějak extra netoužej a po nějakým mega konzumu neprahnou. Možná v těch sociálně slabších rodinách, kde je to nedostupné.