Jsem absolutně neplánovaná, ale chtěná. Moji rodiče jsou z té generace, kdy dva kolem sebe prošli a bylo z toho dítě, u našich je to víceméně doslova, žádná nadsázka. Ale když to mamka zjistila a oznámila otci, tak ten zjihnul a byl rád, těšil se. A ačkoliv moji rodiče k sobě absolutně nepasovali a nepasují jako partneři, tak rodiče byli velice dobří. pravdou je, že s otcem to fungovalo dobře do mé dospělosti, jakmile jsem vyrostla, tak to začalo drhnout a drhne doposud.

Jinak třeba moje mamka byla dítě sice chtěné, ale po jejím narození, kdy to nebyl vytoužený chlapeček "Pepíček" po tatínkovi, se stala celoživotním zklamáním. Samozřejmě po narození vytouženého Pepíčka byla odsunuta někam na padesátou kolej a kdyby se stavěla na hlavu a snášela zlatá vejce, tak to nebylo nic platné. Z Pepíčka vyrostl pěkný egocentrik, který je sice zábavný a okouzlující, ovšem jen tehdy, když se káčete, jak on píská. Běda, jak není po jeho.