Kudlo,
ale to je právě ta podstata věci.
Je to individuální a dle mého názoru to nejvíc souvisí s tím, jak si ti dva (babička - vnouče, rodič - dítě) povahově "sednou" nebo jak "naplňují svá očekávání".
Znám dost rodin, kde je výrazně preferováno jedno dítě až do dospělosti, protože to druhé má buď "blbě pohlaví" nebo "blbou povahu" - myšleno, že je sice úplně normální, ale rodič si s ním prostě nerozumí a naopak. Nebo si do něj něco projikoval a ono ve finále prd, třeba "naše Maruška bude paní doktorka" a z Marušky je "obyčejná" sekretářka nebo účetní.