"Lepím to sama na sebe, protože už se mi nechce dohledávat zpětně, ale zaujala mě dvě protichůdná tvrzení.

Jedna uživatelka tvrdila, že babička se s ní cca do 12 let moc nestýkala, a když pak projevila zájem, tak vnučka už nechtěla s tím, že "když ses nezajímala doteď, tak už nemám zájem já".

Jiná uživatelka tvrdila, že se dceři věnovala jako malé hodně, ale přesto ta dcera to všecko hodila za hlavu/zapomněla a má blíž k manželovi, který se jí jako dítěti věnoval jen velmi málo.

Moc nevím, co si o tom myslet (krom toho obligátního, že je to individuální)."

Jo, Kudlo, to je fakt individuální. Já byla ta první - s babičkou - a myslím, že můj dětský/pubertální postoj byl dost výjimečný, že děti jsou většinou ochotné přijímat lásku nebo pozornost od kohokoliv a neuvažují až tak o tom, co bylo před tím nebo co bude.

A pokud jde o ten druhý případ, nevím k tomu nic víc, ale myslím, že je velká naděje, že ta dcera, až dospěje, popř. až bude mít vlastní dítě, svůj postoj k mámě přehodnotí. (Pokud šlo o Valkýru, tam by možná úplně stačilo, kdyby dcera začala s otcem bydlet bez matky. Připadá mi, že to tam je nastavené tak, že Valkýra je obětní beránek, který může za všechno. Kdyby dcera bydlela jen s otcem, tak nemají své probléma a práci na koho házet a vztahy by se upravily.)