Pole, nevidím to tak černobílé. On si jel svoje - měl prostě své koníčky. Ona seděla doma s malou dcerou a chodila jen nahoru a dolů po panelové cestě a koukala na něj z okna. Nějak nemám pocit, že za její neschopnost zajímavějšího trávení času mohl zrovna on. Ona byla pořád na něco přednasraná. Mladá, v 17 matkou, doma s pocitem, že ji utíká život.
Když už byly děti velké, tak trávili čas na zahrádce a zase - on nadšeně vymýšlel jak na jahody, aby je nemusel okopávat a ona se ofrňovala, že jí to sice baví ale není to jejich, tak nic dělat nebude.
Pak ona chtěla barák, že prý životní sen. On dědil a obr barák i s bazénem postavili, podle jejího přání. S obří kuchyní, v situaci, kdy už v ní vařila jen pro ně dva. Fakt nemám pocit, že by žili podle toho, jak si to nalajnoval Antonín.