Tak na jednu stranu to divný je, na druhou přece nikdo nemusí vyhovět.

Já taky patřím k těm, co dávaj přednost si to normálně zaplatit a mít svatej pokoj.

Půjčuju si akorát takový věci jako přístroj, o kterým vím, že kamarád ho má a já ho potřebuju jednou, maximálně dvakrát za život , ale to je hodně málo často.

A jsem ochotná v pohodě poskytovat totéž, třeba půjčit synovi kamarádky, kterej jede na lyžák, ale oni jako rodina vůbec nelyžujou a nemaj peněz nazbyt, lyže na týden.


Darování věcí za odvoz je samostatná kapitola, to kolikrát pomůže jak tomu obdarovanýmu, tak tomu dárci.

A strašně záleží na formě - třeba mi nevadí někoho, kdo nemá auto, občas někam odvézt, ale když ten člověk pak chodí a holedbá se, že on auto nemá ani nepotřebuje, protože má dobrý kamarády, který mu vždycky ochotně zataxikařej, tak mě to nas.re, protože já pomůžu jemu, ale on si z toho udělá vlastně vlastní zásluhu - teda ne že JÁ jsem tak hodná, ale že ON je tak dobrej, že má kolem sebe na to lidi.

Když někdo normálně přijde, poprosí a poděkuje, tak je to v pohodě.