Tak když někdo lže nebo říká polopravdy (myslím úmyslně, protože si myslím, že s pojmem "lež" by se mělo zacházet dost opatrněji, než to někdy činíme), tak je jedno, jestli to říká uhlazeně, to je fakt, možná je to ještě o to nebezpečnější.

A je fakt, že by se člověk neměl na druhou stranu nechat ošálit líbivou formou, kdyby to ve skutečnosti znamenalo, že ten dotyčnej mlátí prázdnou slámu, lže nebo mluví nesmysly (což si zrovna u toho Fischera nemyslím, ale chápu, co chceš říct), .

Ale s tou "upřímností, ale hrubou formou" mám problém. Chápu, že když někdo pojmenuje věci pravým jménem, tak to může být nepříjemné (protože se zrovna trefí do něčeho, co štve i mě), a tam si nejsem jistá, jestli bych dokázala být úplně objektivní, i kdyby to bylo opravdu jen "na rovinu", ale ještě víc mi vadí - jak to říct - když to je nejen "říkám ti to na rovinu" ale "pěkně ti v tom omáchám čumák, že JÁ mám pravdu a TY ne".