Tuten je otázka, co to ostříhání udělá dlouhodobě. Hele já jsem taky "souhlasila", byla jsem cca v 7. třídě (vlasy pod lopatky), máma mi nechala udělat účes, ale tak nějak předem nespecifikovala, akorát že budou zvlněné, že to bude "trvalá". Mno vylezl z toho "květák na kedlubně". Jestli se mi to líbilo? Nijak moc ne, jen jsem byla nucená to strpět, ptž to šlo těžko vrátit (a byla jsem slušná neodporující holčička). Pak jsem tím prošla v rámci ZŠ ještě 1-2krát, vždy uspokojivě dorůstající vlasy sestřihli. Moje první cesta z kadeřnictví bývala umýt, rozčesat, co nejvíc narovnat, zneutralizovat celý zásah. Nezapomenu, jak tehdy poprvé kadeřnice povídala, že bych "ty dlouhé vlasy stejně dala brzy pryč, tak je to vždycky". No mám je delší než tehdy, do pasu. A už nikdy jsem si od té doby nedala trvalou a až nikdy jsem si je nenechala ostříhat (jednou umělecky učesat jo - na svatbu). I když podle okolí tehdy "mi to nijak nevadilo". Tyhle věci (jak to děti OPRAVDU VNÍMAJÍ) se můžou ukázat až časem.
Jinak tedy občasné zastříhnutí podle instrukcí provádí manžel, ptž tomu věřím, že neušmikne 20cm a nebude tvrdit, že to jsou 3 centimetry (jak se stávalo).