Přidat odpověď
Nehodnotila bych známkou, hodnotila bych sdělením, že se naučil málo, protože ... atd. A snažila bych se poskytnout mu nějaký návod, naučit ho postupy, jak se naučit nezbytné s pro něj akceptovatelným úsilím. A pokud by se stalo, že by se dítě naučilo tak málo, že by mu znalosti neumožňovaly postoupit do dalšího ročníku, tak by nepostoupilo. (Bavím se primárně o mladších dětech, u středoškoláků už počítám s nějakou volní složkou.)
Nemám to promyšlené, byla jsem jedničkářka a mám děti jedničkářky, ale to, že hodnocení je v mnoha případech demotivující, je fakt, a že škola příliš často odnaučí dítě zvídavosti, protože trvá na tom, že se musí "zajímat" o tohle a teď a přes to vlak nejede a navíc přitom pochopitelně nesmí vyrušovat při vyučování, to je taky fakt.
Myslím, že to stojí za debatu, pokud možno celospolečenskou.
Předchozí