Burte,

za to, že mě živili?
Přivedli mě na svět z vlastního rozhodnutí a s plným vědomím, že se jako dítě sama živit nedokážu. Nedovedu si představit, že bych chtěla po svých dětech vděčnost za to, že jim dám najíst a koupím něco na oblečení. Snad kdybych sama jedla suchý chleba a chodila v hadrech...? Což nejím a nechodím.

Jsem vděčná tátovi, že mě živil na vysoké, to ano.

Ale můj převažující pocit k rodičům není vděčnost, ale láska. A vděčnost spíš za to, jací byli, než že mi dali najíst.