Mám z toho smíšené pocity.

Z jedné strany jsem hodně respektující k svobodě rozhodutí každého jak bude žít. Je to z dob, kdy tady začínalo hnutí hare krišna a lidi co měli děti byli v problémech kvůli tomu - výchova dětí na farmě, domácí škola, vegetariánství atp. Byly boje mezi rodiči co se rozvedli a jeden z nich nebyl v hnutí, prarodiče šíleli, že jejich vnuci budou vyrůstat v nějaké sektě (jednodušší odsoudit než si zjistit o co tam jde).

Tady se mi nelíbí, že když chtěla Eliška do školy, tak ji tam neposlali, je to už velká holka, měli respektovat její potřeby. Trochu mi to zavání tím, že by je to stálo peníze (přecejen oblečení, výlety, mobil...), že by museli něco měnit na svém životním stylu... v podstatě je to dost sobecké pojetí života. Pokud tedy chtějí žít tak zásadně odlišně, tak neměli mít děti a nebo se přestěhovat do nějaké přírodní kultury kde je takový život norma a neovlivní to tak zásadním způsobem život dětí.