Piggy, když má zaměstnavatel smůlu a dvakrát -třikrát narazí, tak už to vzdá. Bohužel v člověku zůstanou spíš ty špatné vzpomínky. Nepracuji ve výrobě, ale potkávám se na jednáních s lidma z vedení výrobních firem. V poslední době slýchám "vezmu kohokoliv, kdo bude ochotný pracovat, chodit včas do práce a nebude krást". Píšu to, jak to slýchám. A vím, že tam mají opravdu snahu lidi ocenit, podpořit, že i ledacos tolerují, pokud vidí, že to byl jenom úlet. Samozřejmě je to také o regionu, někde práce není a zaměstnavatelé na to hrozně hřeší a dřou lidi, někde naopak zaměstnavatelé zoufale hledají.

Můj blízký příbuzný zkoušel vybudovat firmu, kde by pracovali lidé se stejnou nemocí, jakou má on. Tj. on věděl, jaká jsou omezení, věděl, co je rizikové, co může a nemůže chtít. Vzdal to. Charakterizoval to tak, že po pár letech bez práce už zřejmě v polovině případů nebyli schopní se přizpůsobit povinnostem. Takže firmu zavřel, lidi, které považoval za schopné, doporučil známým. A ač sám nemocný, tak vím, že by zaměstnání člověka s hendikepem kamarádům rozmlouval.