Moji rodiče nebyli úderníci v tom smyslu, že by pořád mluvili o tom, co dělají nebo co budou dělat. Ale denně pracovali od světla do světla, i za tmy. Vedle zaměstnání měli vždy velkou zahradu, pole a kupu zvířat.
Taťka si četl a čte tak akorát v zimě, mamka (70)je stále v pohybu.

Ale musím říct, že nás nechávali v klidu. Samozřejmě jsme museli občas s něčím pomoct, ale málokdy jsme se ségrou slyšely, že někam nemůžeme kvůli práci. Pokud jsme si to teda zařídily sami, protože oni neměli čas (sázení, pletí, sušení sena, sbírání ovoce, zabíjení zvířat...).
Pro ně je mrhání časem jet na nákup, obcházet obchody, číst noviny během dne, obcházet doktory.

Pro mě je důležité mít denně alespoň hodinu večer pro sebe, na čtení, koukání na filmy, dosaď si co chceš. Tohle za mrhání času nepovažuju, je to moje duševní hygiena.
Pokud by to ale mělo trvat třeba půl dne, pak bych z toho asi blbý pocit měla.
Nikdo jiný než já by to ale neřešil, všem ostatním je to jedno, pokud je uvařeno a není tu extra bordel