V dospělosti je život s PAS lepší, aspoň pro mne, mám daleko větší vliv na svůj život a nejsem už takovou obětí dospělých a kolektivu, ovlivním, co budu jíst, do čeho se obleču, jak budu trávit volný čas, mám víc soukromí než v původní rodině. Jako na dospělou si také míň lidí dovolí na mne povykovat, samozřejmě záleží na tom, kde se člověk pohybuje, já pracuju v akademické sféře a jistá výstřednost či nezvyklý humor se tu daleko víc toleruje. PAS se s věkem může zlepšovat, lidé vyzrávají, autisté samozřejmě také a leccos se naučí rozumem. Potíže samozřejmě zůstávají, ale mohou se měnit, některé vymizí, ale ve stresu se zase autista může dekompenzovat a objeví se něco nového, co třeba předtím neměl. Já mám jako dospělá třeba víc potíží s náhlými změnami a "prázdným" časem, než jsem měla jako malá, ale vzhledem k věku jsem si svých deficitů víc vědoma a mám větší kapacitu si s tím nějak poradit.