Monty, určitě je to o nastavení, on ten kamarád (nemluvím o jednom, obecně) někdy začne sám, ale někdy řekne na otázku "co děti?" dá nějakou věcnou info, se kterou se ovšem nutně pojí nějaké pocity... třeba řekne "no mladí chtějí zůstat ještě v Sydney", a z tónu já vycítím, že je z toho trochu (a možná hodně?) smutný, protože tam mladí mají i vnučku, kterou viděl zatím jen přes skype, a chtěl by si ji pochovat, a o tom si klidně důkladně a velmi citově popovídáme. Potřebuje ke sdílení svých pocitů tu další otázku "jak to neseš, jak se cítíš...?", a já to vím, a moje nastavení vůči přátelům je takové, že se zeptám. Cítím, že to chce někomu říct, a možná je ta správná chvíle... a samozřejmě se dostaneme i k těm věcným řešením - kdy tam zaletí za nimi, nebo oni domů, a že důležité je, že oni jsou v pohodě, atd atd, ale o těch pocitech je to hodně.