tak já znám pocit, že na mně byla spáchána nespravedlnost, ale stejně jako pocit chuti bifteku se to těžko odívá do slov.

A taky je to zbytečný nějak popisovat, pro mě je třeba důležitý v takový situaci ne popsat ten pocit jako takovej, ale vidět, že je někdo na mý straně (a buď mi potvrdí, že ten šéf se opravdu zachoval nehezky, nebo mě navede na to, že sice chápe, že mě to štve, ale ten šéf v tý situaci jinak jednat nemoh. Což umí můj muž a je to občas fajn, protože se člověk zbytečně nevysiluje vztekem a pochopí toho druhýho a může pak účinnějc zareagovat, ale to je už taková vyšší dívčí).