Kudlo, ale mluvit o pocitech neznamená vždy nebo jen popisovat je jako takové. Úplně stačí, když nadáváš, že to je úplnej blb a popisuješ reálie tý situace. Tvůj pocit z toho je naslouchající osobě zřejmý z toho, co říkáš, a patrně i jak to říkáš.

Je pravda, že třeba Monty píše nějaká negativa nebo používá ironii, a současně tvrdí, že ji věc nijak neštve. Takže ten popis reálií a použité výrazové prostředky mohou někdy mást Je to těžké někdy,

ale s přáteli to těžké není. S těmi se jednak člověk cítí v bezpečí (jak psala Monty, která se tak ale cítí stabilně tedy), může se svléknout do naha, jednak si s nimi rozumí - tedy vzájemně poznáme, jak se ten či onen cítí, když říká "ten matikář je šílenej".