Já mám zkušeností víc a bohužel - špatné. Dítě je míň než pes, musí vydržet všechno...
Nejvíc mě štve, že když byl syn po velmi bolestivé operaci v oblasti hlavy, tak jsem s ním od druhého dne po operaci nebyla v noci (bydlíme 5 minut od nemocnice). Odcházela jsem, když večer usnul, přicházela na šestou ráno. A až později mi řekl, že mi sice sestry slíbily, že mu v noci dají léky od bolesti, ale když se vzbudil a brečel bolestí, tak mu vynadaly a pohrozily mu, že když bude kňourat, tak mě za ním ráno nepustí... Léky dostal až ráno. A já vím, že měl jednu dávku v noci od lékaře schválenou. Jenže mi o tom řekl až tak rok po operaci.
Dcera má zase čerstvou zkušenost s "přechodem" z dětského na dospělácké oddělení. Doslova chrochtá blahem, protože se tam k ní chovají slušně a dokonce se jí ptají, jestli nechce další obkládek, nebo jestli jí nepřestávají působit léky...