já se vyhecuju ke spoustě vecí, vlastně jsem schopná furt jet , jenže pak nejsem s to odpočívat, musím se vyhýbat tomu, abych nemyslela na to, jak mne tenhle způsob života deptá a když z toho vystoupím a podaří se mi vypnout, tak mne opravdu způsobuje fyzické nevolnosti zase do tho naskočit, když na to myslím, takže ve finále je lepší furt neco dělat, pak padnout, ráno překonat první krizi, nalejt se kafem, potlačit mylenky na nesmyslnost celého konání a s budovatelským nadšením zase roztáčet bezvýsledně to veverkvské kolo , protože nejdej bože, abych s enad tím zamýšlela