Hroudo,

ono "jaký si to uděláš, takový to máš" samozřejmě platí v rámci nějaký situace, ve který jsi a která se třeba částečně změnit nedá a částečně je závislá i na jinejch lidech.

Ne že lusknu prstem a rázem se octnu vysmátá na karibským ostrově s tou rentičkou, ale že mám nějaký možnosti a s těma se dá nějak pracovat.

Jsem ráda, že to téma sem někdo dal, protože mám taky občas záchvaty, že třeba profesně mám na mnohem víc než co dělám teď, ale zas na druhou stranu to, co dělám teď a jak to dělám, byla moje volba a měla svůj důvod (OSVČ znamenalo časovou flexibilitu kvůli dětem, a ta je potřeba ještě trochu i teď, navíc mi to vyhovuje jako styl práce, že nejsem součást žádný organizace, ale jedu na sebe).

A myslím si, že je v mých silách a možnostech s tím něco udělat, pokud mi to vyhovovat přestane, a že to platí i pro spoustu jinejch věcí (jak říkala myslím jentakj, že sice třeba nezískáš to, co chceš, na 100%, ale získáš dejme tomu 70 nebo 80 % a řekneš si, že to možná není ideál, ale je to pro Tebe přijatelnej kompromis.