Z domova jsem nedostala nic. Odstěhovala jsem se s taškou osobních věcí. Spíš jsem to já,kdo pomáhá mámě,když je to potřeba. Po mámě nic dědit nebudu,protože nic nemá.
Manžel také nic nedostal,takže jsme začínali úplně od nuly.
Když zemřela tchýně,tak jsem zdědila nějaké šperky a víc,jak 100 let starý porcelán. Teď už nejméně 125 let starý porcelán.
Když zemřela moje babička,tak jsem zdědila nějaké šperky. Šperky moc nenosím,tak leží roky zavřené v trezoru a jednou je zdědí dcera a snacha.
Můj táta je poměrně bohatý člověk takže je tu vize,že jednou něco dědit budeme. Nicméně budu ráda,když to ještě dlouho nebude. Raději mám tátu.
No a naše děti po nás jednou něco zdědí.
Bylo by fajn,kdyby každá generace trochu přidala a bylo vždy pro další potomky co předat dál .