Já vim.
Dneska jsem se probudila, po hnusným snu, bolely mě záda a při pohledu do zrcadla jsem se lekla.
Já mám pořád sny ale jsou tak nějak hnusně reálný. Žádný obrovský dobrodružství. Dokonce vidím,že jedndou budu stará a třeba nemocná.

Přišla jsem dolů a manželoli jsme řekla,že by jsme mohli všechno prodat a jít někam pryč, třeba do Singapuru. Že potřebuju změnu jinak umřu.
Zaťukal si na čelo a řek mi, že bych měla začít dělat víc nějakej sport, že viděl v televizi takovej pořad, jak se tím lečí dospělí ADHD lidi. Že on trpí
Já fakt nevim, přijde mi, že kdyby třeba náš nejstarší syn dostal bydlení, tak tam zkysne a nebude se o nic moc snažit. Jemu stačí mít svou postel, jídlo a zábavu, nemá žádný sny, nepotřebuje je.