Já nevím, ale takováhle "kdyby" - nechci Ti to shazovat, ale být tím rodičem, tak by mě takovýto přístup dítěte asi dost mrzel.

Já jsem studovala VŠ tak, že jsem měla sirotčí důchod plus sociální stipendium plus, když jsem se posnažila, tak prospěchový stipendium. Takže to základní jsem měla zajištěný, plus bydlení v nájmu, který bylo tehdy ještě bez problémů uplatitelný z toho příjmu. Považuju to za skoro ekvivalentní tomu, když někdo zůstane bydlet u rodičů a ti ho živěj, já jsem teda k tomu měla ještě asi nějaký prachy navíc a jako bonus absolutní svobodu.

Nestrádala jsem ani hlady, ani zimou (pravda měla jsem jednu dobu třeba jen jednu sukni a jedny boty, ale to jsem nevnímala nijak úkorně), a daly se stíhat jak občasné brigády, tak i docela časově náročný koníček.

Dodnes na to vzpomínám jako na zlaté časy, kdy jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, a ty brigády mi do toho časově nijak úkorně nezacházely. Dokonce jsem se pokusila studovat část oboru "navíc" (ne tedy celou školu), ale nedokončila jsem to ne proto, ž bych měla tolik brigád, ale proto, že mi přednášky kolidovaly s mým "normálním" studiem a taky se přiznám, že jsem byla trochu líná.

Dneska je situace zase o dost jiná, takže třeba s tím bydlením by to bylo zase asi úplně jinak, ale musím říct, že jsem nikdy nelitovala, že by někdo jinej byl "zajištěnej" a já ne.