Konvalinko, tak jestli dcera jí s nadšením hrachovou kaši, tak není vybíravá, ale jen jiná.
(Mně taky ve škole chutnala ;-) ).
Já do diskuzí o dětech co nejedí moc nepřispívám, protože mám dva žrouty kteří byli schopní přežít i půlroční pobyt v Číně, včetně místní stravy a ochutnávání nových věcí jim rozhodně problém nedělá.
(Starší akorát nejí majonézu,buřty a uzené maso, mladší je spíš všeobecně mlsnej a moc nemusí salát, papriku, špenát, lilek - když jsem se ptala proč, tak prej je to hořký)

Spíš mě zajímá jedna věc, kolik z vás ostatních jí dlouhodobě něco, co si nemůže vybrat a ovlivnit? Já měla pocit, že jím skoro všechno a že je mi to v podstatě jedno, ale zjistila jsem, že je to dost daný tím, že vařím a rozhoduju co budu jíst a nevařím něco, na co nemám momentálně chuť. Když se jdu někam najíst, tak si taky vybírám.
Pak jsem byla měsíc někde, kde jsem se stravovala tím, co uvařil někdo jiný a zároveň nebyla možnost si dát něco jiného a zjistila jsem, že vybíravá teda jsem a být tam ještě déle, tak snad získám k jídlu i odpor. Přitom objektivně to jídlo špatný nebylo, jen trochu jiný a hlavně jsem ho nemohla nějak ovlivnit.