Dokud byly děti malé, nechodili jsme prakticky nikdy sami. Bydleli jsme v cizině, manžel pořád někde na cestách, tak jsem byla stále jen já s dětmi.
Když jsme byli v ČR, tak si občas vzali děti na víkend naši a my se snažili stihnout všechno, co by bylo třeba zorganizovat, zajistit.
V divadle jsme byli za celou dobu, kdy byli děti malé dvakrát, z toho jednou bylo představení zrušeno.
Jo a jednou, nejkrásnější zážitek - na mé narozeniny, byl manžel pryč, děti si vzali na dva dni manželovi rodiče (mělo to být na 5, ale vrátili je druhý den ráno po narozeninách, že by se mi prý po dětech určitě stýskalo) - nestýskalo
Byly to nejhezčí narozeniny - uvařila jsem den před tím spoustu jídla, které vydrží (říkala jsem si, že to s dětmi babička dlouho nevydrží), pak jsem si četla skoro do rána, dívala se na televizi, ráno spala, pak jela k holičce, krásná, učesaná nakupovat (myslím, že jsem měla i bílé kalhoty, které jsem s dětmi v životě nemohla mít) a na sedmou večer jsem měla domluveného zubaře, aby nikdo neměl tendenci se mnou slavit. Nádhera.
Ráno druhý den v 7:00 zvonek - babička, děda, děti

Asi jsem neměla potřebu trávit čas samostatně s manželem, spíš být aspoň chvíli sama.