S lidmi s demencí pracuju už hezkých pár let. A za většinou problémového chování je něco, co když odstraníme, může se problematické chování zmírnit nebo zmizet. Např. člověk s demencí nechce v domově důchodců vykoupat ve sprchovém koutě, odmítá hygienu. Když se tou věcí začne personál zabývat, zjistí, že tento člověk se celý život jen koupal ve vaně, sprcháč je mu cizí, v důsledku demence nerozumí, co se tam s ním bude dít. Takže ho nechají vykoupat ve vaně a je po problému. Podobné to může být s jídlem: zažila jsem třeba, že paní odmítala jídlo, protože spoustu let žila velmi skromně někde na vsi a živila se převážně jen rohlíkama a meltou. V domově důchodců pak normální jídlo setrvale odmítala, protože to "neznala". Když ale personál zjistil něco o jejím životě, nabízel jí k jídlu tu její meltu a pečivo a ona si postupně sem tam dala i něco jiného.
Takže proto zakladatelce doporučuju se na problémy, o kterých píše, podívat trochu podrobněji a zjistit, proč se děje to, co se děje.