Tak jako nejvyšší metu asi ne, ale o bydlení v domečku se zahrádkou jsem snila asi tak od puberty. Vyrůstala jsem a žila 40 let v Praze v malých bytech v činžáku, kde byl tak maximálně dvůr a hrozně se mi líbilo, že jsme u babičky na chalupě mohli vylézt ráno ven v pyžamu a snídat na zahradě. A pak už jsem fakt měla plné zuby věčného kličkování mezi psími hovínky, přesouvání se na dětské hřiště, které by bylo alespoň trochu čisté a klidné a k maximálně hodině plavání v bazénu připočítávat další dvě na dopravu tam a zpátky. Tak jsem si to splnila.
Pro mně není větší relax, než sedět na terase, klidně i v tom pyžamu, na klíně mít knížku a v ruce hrnek s kafem A koukat, jak si na zahradě hrají děti a zvířata.
Zahrada je nenáročná, pidi záhonky baví děti, na úklid mám paní, topení zvládám ovládat knoflíkem, takže dřevo neřežu, bazén mají na starosti odborníci a děti tam skáčou každý den po příchodu ze školy. A hlavně mně hrozně těší, když sem za mnou jezdí přátelé a vidím, že jsou tady rádi