Taky vzpominam. Nejmladsimu chlapeckovi do unaveni vypravim kazdy narozeniny, jak mi ho hned vzali, ve dverich si vzpomneli, ze mi ho ani neukazali a ani nerekli, co to vlastne mam, a zmizeli. Kdyz se po naky neznamy dobe vratili, pravila sestra: Tak tady mas syna. Ja na to: A to je nakej omyl, ja mam holku. Sestry zkontrolovaly pasky s cislem, mrkly na sebe, parvily: Nene, mas kluka. Ja: Ale to ne, ja mam doma 3 holky a tahle bude dedit saticky a hracky. Sestry polozily dite k prsu, vynaly ruzne pristroje a zacaly merit, co se dalo, aby zjistily, jak jsem na tom s halucinacema.

Byl to kluk. Kdyz jsem se zacala zajimat, co s nim je, ze musely hned vystartovat, pravily, ze se pri porodu pokakal, castecne jeste, nez vysel ven, tak musely vsecko mozny. On jeste k tomu vypadal jako zabaleny ve volnem celofanu. Tady doktor neasistuje u porodu, takze kdyz byl privolan, ptal se, o kolik tydnu jsem prechazela (jako ze jo), ze podkozni tuk se vstrebava a kuze pak vypada jak papir na peceni. Jako ze jo.

Sestricka o 3 roky starsi, ktera v techto dnech v breznu bude slavit naky narozeniny, se narodila v posledni zime, kdy napadly metry snehu a matky se do porodnice vozily vojenskymi povozy, aneb auta obvykle uvazly nekde na dalnici v zavejich. Muz mel anginu, dovez mne s 2 holcickama do porodnice a vratil se domu. Z porodnice jsem se posleze dostala po 4 dnech, kdyz byly silnice ponekud volnejsi. Muze jsem s ridicakem starym 2 tydny, s novorozenetem a dvema predskolnima holcickama vezla stejne odpoledne k doktorovi, nebot se odmitl vydat na cestu do lesa.