Ruth,

myslím, že v normálním zdravým vztahu sice může nastat situace, kdy ten druhý nekomunikuje, ale neumím si představit, že by to trvalo přes noc nebo že by dokonce odjel z domova přespat někam jinam (tento pán to evidentně neudělal poprvé, protože to Soník automaticky předpokládá).

To, že i já udělám chybu, je možný, ale i když je člověk ta "uražená strana", tak zarytý mlčení není úplně dobrej nápad, chvíli vydejchat dobrý, ale pak by i ten uraženej mohl sdělit, proč je vlastně uraženej (když jsi mi řek to a to, tak mi to přišlo nespravedlivý a naštvalo mě to, protože...), protože ten první často neví, co si ten druhej vzal tak k srdci, a patrně i on měl důvod k nějaký nespokojenosti. To přece není o tom, že prohraje ten, kdo prolomí mlčení jako první, a že to nutně znamená, že přileze ke křížku.

Chápu třeba to delší naštvání v situaci o který psala Svynka, to se může stát i v dobrým vztahu, a evidentně to oba vyřešili dobře (byly to extrémní nervy, manžel si to uvědomil a omluvil se, a Svynka z toho patrně pochopila, že to není ignorantskej deb.l, akorát že těžce podcenil situaci).

Ale za normálních okolností urážení se na déle než hodinu dvě považuju za zabijáka vztahu.