Téma pro uvolnění, není třeba brát dramaticky vážně
Hluboce jsem se nad sebou zamyslela, když se mě manžel po x-té ptal, proč chodím do práce, když pro peníze to není, vzhledem k tomu, že vydělávám mnohem míň než on. Srovnala jsem své priority a zjistila, že jsem strašně povrchní a líný člověk a nějak mi to ani nevadí. Vzpomněla jsem si, že něco takového jsme brali ve škole a v principu mi vyšla upravená Maslowova pyramida pro moderní dobu.

Proč chodím do práce:
nevaří se tam (tedy já tam nemusím vařit)
neuklízí (já tam neuklízím)
není tam babička
není tam pes
nikdo se tam nehádá (děti)
můžu tam chodit hezky oblečená
jsem mezi fajn lidmi
a navíc mi za to dávají peníze

Je tu ještě někdo, kdo nemá pro práci jen ušlechtilé důvody?
A samozřejmě chápu, že si můžu filozofovat, když neumíráme hlady.