Já myslím, že cílem ideálního učitele by mělo být, aby ve studentech z jeho předmětu aspoň něco zůstalo.


Zároveň by měl být trochu realista a uvědomit si, že nikdo není dokonalý a že jeho předmět není jedinej na světě, a že důležitý nejsou ani tak známky, jako ta znalost a to, aby v žácích v ideálním případě vzbudil zájem, nebo aspoň nevzbudil odpor k tomu svýmu předmětu.

Měl by být trochu nad věcí a celý to tak "nežrat", možná bych tomu řekla "lidská zralost a nadhled", že život není jen škola a že často úspěchy v životě a ve škole nejsou totéž. Aby měl pochopení i pro psychologii žáků a aby ho zajímala atmosféra ve třídě (kvůli možný šikaně, ale i kvůli dobrým vztahům).

A měl by být natolik sebejistý, aby blbé pubertální výstřelky nebral osobně, nemstil se, nezasedával si (ale zase nebyl moc měkkej).