Tak já si skoro myslím, že pokud člověk má přesnou představu, jak by chtěl, aby jeho okolí reagovalo, a jiný reakce se ho dotknou, tak tohle je asi nejlepší cesta - zatahovat je do toho co nejmíň.

Podobně jako se lidi snažej pokud možno do toho nezatahovat děti (tam je to sice z jinýho důvodu, ale stejně).

Asi by mě nepotěšilo muset se koukat na rozvádějící se kamarády (což už o sobě musí být dost stresová situace, ale to by byla moje věc a kamarád by to asi měl vydržet), být nucena na to nějak reagovat (což si myslím, že taky ke kamarádství patří, že tam člověk je, i když je jim těžko), ale NAVÍC být ještě mustrovaná, že reaguju špatně a ne podle jejich představ.

Podotýkám, že nejsem vtěrka, která by měla potřebu nějak do toho šťourat, ale umím si docela dobře představit, že někdo zareaguje ve stylu "a proč, když se to zvenku jeví, že jako manžel a otec funguje?" Protože NEVÍ, co je za tím, a třeba si v dobrý víře myslí, že by s tím šlo ještě něco udělat, zvlášť když jsou tam děti. V momentě, kdy se rozvádí POLOVINA manželství, tak třeba uvažuje stylem "maj VŠICHNI ti lidi fakt takový důvody, se kterejma se nedá hnout, nebo by se s tím dalo přece jen ještě něco udělat"?