Alco, nebylas na nule, vědělas něco o struktuře němčiny. Navíc němčina je do značné míry "přeložená čeština", strukturu má hodně podobnou.
Jako dospělá mám srovnání začátku učení se dvou strukturně odlišných jazyků - španělštiny a japonštiny. Španělštinu mě učila rodilá mluvčí (ale teda umí i česky - rozhodně líp, než já španělsky) a mohla si dovolit na mě mluvit prakticky od začátku jen španělsky, protože struktura španělštiny je hodně podobná francouzštině, kteoru umím dost slušně, takže jsem spíš dokázala nasávat odlišnou slovní zásobu, která je od rodilého mluvčího ideální. A koneckonců je to celkově i češtině dostatečně příbuzný jazyk.
Zato japonština by byl totální průser, kdyby mě neučila Slovenka, která mi musela velice často vysvětlovat, jak ta japonština funguje. To bych jakživo nedokázala pochytit rovnou od Japonce.

Způsob učení se mateřského jazyka a cizího jazyka je jiný, to se srovnávat nedá. (děti z bilingvních rodin jsou jiný případ). Děti vržené do prostředí školek se opravdu většinou naučí, to máš pravdu, jen jinou cestou, obvykle přes různé varianty pidžinu. To ale není výuka, tedy v tom smyslu, o kterém tady předpokládám píšeme.

Přímá výuka jazyka, včetně vysvětlování jeho struktury, rovnou v cizím jazyce, je pro člověka, který z jazyka neumí nic, zatraceně těžká.