Asi bych počkala, než to trochu vyčichne a vidělo by se.
Mám manžela, který rád kope sám za sebe, žádá to ode mě velkou vnitřní sílu s tím umět pracovat.
Řekla bych, že se mu prostě - nechtělo hlídat děti/kamarádi na jeho akci ho přesvědčili/chce, abys zůstala doma/nesledoval čas(proč by to nemohla být pravda?)/cokoliv.
Po následné výtce se postavil do opozice a nehodlal vycouvat.
U mě by záleželo, jak hodně jsem chtěla jít ven, jak hodně se mě dotklo, že jsem nemohla, jak moc mi to stojí za vyvolání války.
Pokud je vše "ano, moc" jdu do boje, jsem nekompromisní, zásadová, striktní - nemluvím navíc, neposkytuju žádné vlídnosti, čtu si, hraju si s dětma, nevšímám si ho, netrávím večer s ním, ale s knížkou, televizí. Ono mu to dojde, že vztah je nutné trochu načechrávat, tak se delší dobu chová dobře.
Ale já vím, jaké karty jsem si do života vybrala a co od nich lze očekávat a na co fakt nemají