Hele, já tě obdivuju, kde bereš energii a hlavně MOTIVACI to s tchýní řešit. Já měla ještě vloni dva takové "bláznivé" seniory dva - moje rodiče. Otec v prosinci zemřel po četných mozkových příhodách, ta poslední už byla masivní - zůstal na zemi a odvezla ho rychlá, několik týdnů na neurologii (tam ho vyšetřili a podle stavu mozku na CT mi doktor hned řekl, že prognóza je špatná a nejlepší pro otce by byla v tomto případě rychlá smrt), pak zemřel na LDN. Byl v hrozném stavu, vzala bych si ho i domů, ale jsem na to sama a vyžadoval už péči 24 hodin denně a asi bych mu už nepomohla. Tři roky předtím jsem s ním lítala po doktorech, brala si volna a dovolené z práce, zařídila rehabilitační pobyt - tam mu i vyladili léky...a co myslíš, po návratu z rehab. pobytu - doma léky po dohodě s mojí matkou vyhodil, na doktory se vykvákl. Když to s ním už potom bylo hodně špatný - matka řvala na mě...ty konce byly opravdu škaredý. Maminka teď ovdověla a celkem se jí rozjíždí ta demence, která tam už asi byla i dřív, ale až teď jak je sama, je to víc poznat. Zjišťuju, že mi lže, plno věcí mi zamlčí, mluví se mnou třeba jen o blbostech - jako je počasí...proto jsem před cca 14 dny zakládala tu diskusi o umístění seniora v ústavu. Ono je totiž těžký se starat o někoho, kdo o to vlastně nestojí. Matka si svůj stav vůbec nepřipouští - naopak, chce abych dělala ty nesmysly, který ona vymýšlí...ona chce vše řídit, poroučet - svým chorým mozkem. Já to už tak nějak vzdala, jen přemýšlím, abychom díky ní nepřišli o dědictví po otci.