Monty, možná jo...hele, já taky netvrdím, že stoprocentně věřím, že je to pravda, barvu aury jsem teda nikde zjišťovat nenechávala, to zase ne...mně jenom tenkrát v tom článku o indigových dětech zaujala už první věta, že si často hned po narození prohlížejí svoje rodiče takovým zvláštním pohledem...a připomnělo mi to, jak když se syn narodil a byli jsme ještě ty 2 hodiny na tom porodním sále, on na prohřátí v inkubátoru vedle mojí postele, tak on ani nespal, ani nebrečel, on se na mě prakticky celou tu dobu koukal upřeným, zkoumavým a takovým fakt zvláštním pohledem...tenkrát mě na ten jeho pohled (na ten pohled, ne na to, že je indigo) upozornila i manželova maminka, která se mnou byla u porodu a která jako pediatr už těch narozených dětí taky pár viděla...tak jsem tenkrát četla dál a ono na něj sedělo skoro všechno...včetně toho, že se ty děti dají jen těžko nějak potrestat, nebo manipulovat...na to jsem si později vzpomněla ještě mockrát...no a když pak v pěti letech za mnou přišel s otázkou, jestli AŽ se znovu narodíme, jestli se zase potkáme, my jako rodina, tak jsem si na to vzpomněla znovu, on neřešil JESTLI se narodíme, on měl jasno (nikde s ním o tom nikdo nemluvil, na televizi v té době nekoukal vůbec, jenom na DVD pohádek a ve školce jim to asi těžko vykládali, tam taky byli překvapení, když jsem jim to jednou mezi řečí řekla) - prostě mi to přijde moc náhod najednou a je mi jedno, jestli to někdo považuje za Ezokravinu, nebo ne