jj vidím to podobně - děti mají obvykle potřebu dělat věci jinak (lépe) než rodiče, takže děti rodičů, co se hnali za pracovními úspěchy a osobní život odsouvali na vedlejší kolej, vidí jako důležitější ten osobní život... stejně tak vidím u svých dětí, že mají mnohem zodpovědnější přístup k životu, než jsem měla v jejich letech, my jsme chlastali, pařili, trajdali po diskotékách a oni hledají brigády, učí se, hledají vztahy na vážno, přemýšlí o budoucnosti... oni se s námi vlastně ani nehádají, nemají potřebu hájit nějaké své názory, něco si prosazovat, někdy mám pocit, jako by přebírali mé současné postoje a myšlenky - popravdě mě trochu děsí, očekávám, že nebude dlouho trvat a já budu tím dítětem a oni autoritami