Aha, Ty to myslíš takhle - že šéf je vždycky ten, kdo "poroučí".

S tím souhlasím, já to ale myslela jinak - že "podřízenost" musí být, aby to mohlo fungovat, ale podřízenost nerovná se nerovnoprávnost.

A ten pracovněprávní vztah nemáš s tím šéfem, ale s tou firmou, a to je něco jinýho.

Šéfa musíš "poslouchat" z titulu jeho šéfovský funkce, a ze stejnýho důvodu nemůžeš rozhodovat o tom, jak bude vymalováno a jestli Ti přijede ta muzika, ale vůči tý firmě z hlediska pracovního poměru a jeho podmínek a ukončení jseš rovnoprávnej partner - pokud Ti jejich podmínky nevyhovujou, tak je nemusíš akceptovat (a nenastoupíš), a oni nemusej akceptovat Tebe (a nepřijmou Tě). A odejít můžeš, kdy se Ti zlíbí (s tím, že dodržíš zákon, ale to víš dopředu a to musej i oni).