Kdyz to zjednodusim, tak syn je hodne po mne, s obcasnymi prvky tatinka, dcera je cela tatinkova rodina, ale cim je starsi, tim se ji s tim dari vic pracovat, za coz jsem uprimne rada. Oni jsou takovi samozeri s vecnym pocitem ublizeni, ktere nikdo nechape a vsichni jim ublizujou /ciste subjektivne, objektivne jima samozrejme kazdy vychazi vstric az nadprumerne/. Manzelovi trvalo nekolik let psychoterapie a intenzivni prace na sobe, nez se mu z tohoto nastaveni podarilo z velke casti vymanit, s dcerou pracujeme, co to da, ale nekdy teda prekvapi.