"Sice to není na mě, ale ten táta nemusel dávat najevo nic. Víš, ono stačí i jen vědomí toho, že KVŮLI MĚ někdo čeká. I kdyby se celou dobu zářivě usmíval a nedával najevo vůbec nic, tak už jenom ten fakt, že kvůli mě musí někdo zabít minimálně půl dne čekáním je dost NEPŘÍJEMNÝ. "

No tak takovou povahu má moje dcera. Ona má vůbec pořád pocit, že jako člověk nemá hodnotu, jako ostatní. Takže jí naopak musím učit, že někdy je dobré myslet na sebe, akceptovat, že někdo pro ní opravdu rád něco udělá a že dát sebe někdy na první místo je občas důležité.