Kudlo,
fajn, dobře. Takže pokud teď napíšu např., že mi na poslední schůzce ve škole jeho angličtinářka mj. řekla, že by dal střední školu v angličtině "s prstem v nose", pojedeme po linii "angličtinářka sama nic neumí" nebo "řekla to, aby udělala radost rodiči blbečka"?
Co je proboha tak divnýho na tom, že dítě, který se učí deset let někde ve škole a každej den tím jazykem tráví poměrně dost volného času umí danej jazyk na vyšší úrovni, než že se doptá na nádraží?
Já tedy nevím, jak to měl kdo z místních, ale jako dítě jsem vyrůstala v dvojjazyčným státě a i když jsme nikde v žádné škole slovenštinu neměli, byl to pro mě přirozenej druhej jazyk, kterým se mluvilo v rozhlase, v televizi, ve kterým vycházely časopisy a knihy. A když jsem jako dítě ve slovenský knize narazila na slovo, který jsem neznala, buď se dalo odvodit z kontextu nebo se někoho zeptat. Dneska se nikoho ptát nemusíš, protože je všechno na netu. O to je to jednodušší.