Jednou jsem tak čekala na ORL,s dvouletým dítětem, v čekárně jsem byla přes hodinu,a prý konec ordinační doby měli jsme přijít dřív, jenže kdy dřív když nejdříve člověk musel k dětské Dr. (tehdy to tak ještě bylo). Druhý den přijdu na osm, Dr. připlula před devátou, mezitím brala lidí, kteří přišli po nás, a opět po tříhodinovém čekání, že končí, ať přijdeme zítra, pohádala jsem se víc než den předtím, nic jsem nevyřešila. Dítěti se zatím hodně přitížilo, už bylo jasné že je to zánět středního ucha. Druhý den šel s malym manžel, byl pátek, a prý ani nečekejte, máme tady pozvané a jsme jen do desíti.Manžel, za strašného řevu a nadávek, strčil sestře nohu mezi dveře, prodral se dovnitř sedl na křeslo a vymohl pro syna ošetření. Byla to jediná ORL u nás.
Naštěstí si zanedlouho tu otevřela ordinaci další ORL, moc milá a mimo nemocnici.