svynko, já jsem naopak neřešič. v práci si ze mě dělají legraci typu "matka roku", věčně řeším, že někdo něco nemá, zapomněl, já zapomněla ... nejsem opečovávací typ matky kvočny. děti nechávám dost volně, oblečení neřeším, boty taky ne. když jdu z práce, opravdu pravidelně v duchu (někdy nahlas) počítám, jestli jsem někoho někde nezapomněla, a kde mám všechny 4 děti. ale co tedy řeším velmi, jsou nastavené hranice. nemáme je nastavené extra pevně, leccos dovolím, v mezích normy, a taky mám 4 zkoušeče hranic, nemám poslušné děti typu sedne a ani o něm nevím. mám holky hysterky a kluky divochy, co mi jsou schopmi vyplácat nový šampon na to, aby udělali sliz (a já to zjistím až když se snaží něco propašovat do mrazáku). poslední nás zkouší, je rozmazlená - poslední dítě, tatínek se v ní vidí, známe všechny. já vlastně jen držím ty hranice, jednak aby z nich vyrostli zdraví lidé, a druhak abychom se tu nezabili a já třeba mohla se všemi sama jet vlakem apod a neriskovala, že mi někdo někde ... asi je to i tím, že jsem s nimi od začátku jezdila hodně sama mhd, i dlouhé cesty, a musela jsem se postarat o to, aby se mi dvojčata nezabila, starší nezdrhla a mladší mi nehodila hysterák uprostřed cesty, takže nastavené hranice bylo moje heslo dne (znám matky, co s více dětmi bez doprovodu nevylezly z domu, já musela a chtěla mít možnost se volně pohybovat i mhd se 4 dětmi do 4 let). proto můj postoj k celé diskusi je takový, jaký je.